Aktuálně z Gymnázia


ERASMUS+ KA1, Southampton, Anglie - jazykový pobyt

S Titanikem za zády

Konec září, vysokoškolští studenti projektu Edison odjíždějí a podzim se stále nehlásí. Jak bude v Southamptonu? Norský server píše, že se teplota bude pohybovat kolem 15°C. Co do kufru? V neděli ráno míří žlutý bus z Brna do Vídně na letiště, a já s ním. 

Odtud, za nádherného slunného dne, opouštím Austrii a letím na ostrov, do osmimilionového Londýna. Najít hlavní autobusové nádraží z letiště jistě nebude problém, dvě pracovnice infocentra mi ukazují cestu do undergroundu. Jen ten kufr je trošku těžší. S balením mám vždy problém – tyto věci jsou na zimu, tyto na teplejší počasí, tyto… se také můžou hodit. Nádražní tabule hlásí, že můj bus přijede za dvě hodiny. Nevadí, trošku se zde porozhlédnu. Hala je malá, možná trochu netypicky – v tak obrovském městě jsem čekala rozlehlou prostoru. Místo toho přede mnou leží plocha, která je jistě poloviční než Zvonařka.

Za chvíli přijíždí můj bus, kterým si to mířím do Southamptonu, města, odkud vyplouval Titanik. Nedělní odpoledne v tomto čtvrtmilionovém městě je poklidné. Beru si taxík, který mne dováží do mé první rodiny. Přivítání je opravdu velmi vřelé, manželé pohostinní. Po večeři mne seznamují s chodem domácnosti a domlouváme se, že Tom se mnou pojede druhý den červeným busem ke škole. Což se i stane – je pondělí a dostává se mi velmi pečlivého výkladu, kam mám jet, kde musím vystoupit a do ruky mi je vložen lísteček s adresou i telefonem. Tuto ochotu přijímám, nicméně pohyb po městech i památkách miluji, proto se těším na možnosti nových podnětů. S batůžkem na zádech chci prozkoumat všechny zajímavosti města!

Přicházím do Lewis Language School, která leží hned vedle Solent University. Ke škole vede nádherný park, jehož atmosféra se mění s ranní mlhou, poledním sluncem i podvečerním soumrakem. Jdeme psát test! Dostávám se do role studenta – to se mi již dlouho nestalo. Sedím zde po boku dvacetiletých studentů. Hotovo. Přicházím na pohovor, díky kterému, včetně výsledku testu, jsem zařazena mezi pokročilé. Tím nastává krásný týden, během něhož poznávám Elizabeth z Brazílie, Gabi z Venezuely, Erika z Chile, Emila z Francie, Emmu z Německa, Alhusajna ze Saúdské Arábie a Salima z Ománu. Polovina těchto studentů je podobného věku jako já, a proto se zde cítím moc dobře. Dopolední kurz je rozdělen na dva bloky – jeden lektoruje Jonathan a druhý Ian. Všechny lekce jsou nesmírně zajímavé, studenti se připravují, jsou aktivní, což prý není obvyklé všude. Zajímavostí těchto hodin jistě bylo porovnávání sociálních aspektů zemí, ze kterých jsme sem přijeli. Odpoledne chodím na extra hodiny konverzace a gramatiky. Pak se ještě „courám“ městem, navštěvuji muzea – Sea City Museum, Art City Museum, a kostely, byla jsem i v kině. Zdaleka ne všemu ve filmu rozumím, ale děj je jasný, a tak odcházím z filmu A Star is born spokojená. Do „domova“ přijíždím každý den až večer, chci tento čas, který mi byl dán díky projektu Erasmus+, vyplnit poznáváním a učením se. V pátek v jazykové škole končím, obdržím příslušný certifikát a těším se na víkend. Samozřejmě až po návštěvě „pubu“ se studenty naší jazykové školy…

Víkendová cesta je jasná – v sobotu Oxford, v neděli Stonehenge. Anglické prostředí je podnětné, v mnohých chvílích se krajina podobá prostředí na Vysočině. Oba výlety byly nesmírně zajímavé, poznávání jiné kultury je jistě kouzelné, neskutečné a v mnohém obohacující. Tento dojem mi však kazila výluka na vlakové trati. Ta s sebou přinesla velmi dlouhé čekání, někdy i hodinové – to je prý však o víkendu běžné. Zlatá doprava v Česku!

Další týden jsem se přestěhovala do jiné rodiny – to bylo předem domluvené, kurz druhého týdne zprostředkovávala jiná organizace a ta měla nasmlouvané jiné rodiny. Najednou jsem byla ubytována

jako mladá studentka s paní učitelkou z Maďarska, v jednom pokoji. Bylo to pro mne překvapující, ale zvykla jsem si. V pondělí ráno jsme společně vstoupily do hotelu Mercury Dolphin hotel, kde v 19. stol. pobývala Jane Austen. Zde byl zahájen motivační kurz pro vedoucí pracovníky ve školství. Během týdne jsme se dozvěděli, jak vypadá britský školský systém, podle čeho se řídí a jaké různé typy škol zde můžeme nalézt. Jednu z přednášek vedl britský inspektor, který velmi záživně a neotřele vyprávěl o chodu britských škol. Jeho přístup byl podněcující, v žádném případě nepěl pouze chválu, ale velmi jasně a zřetelně poukazoval na pozitiva i negativa. V závěru týdne jsme navštívili dvě školy – college pro žáky 16 – 18 let a secondary school. V obou školách jsem hledala podněty pro mou práci, možnosti rozvoje, motivace pro žáky i pedagogy. Dovezla jsem si spoustu fotografického materiálu. Co bylo pro obě školy společné – GDPR a ochrana žáků je na prvním místě. Není možné si pořídit fotografii žáka ve třídě, vše je velmi hlídané, strach o děti je zde evidentní.

V sobotu jsme všichni pedagogové (Litva, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Itálie, Francie, Španělsko, Německo a já z Česka) zavítali do bývalého hlavního města Winchestru, kde jsme měli možnost si prohlédnout město i zhlédnout překrásnou katedrálu. Opravdový gotický skvost! Tento výlet byl zakončením našeho kurzu i mého vzdělávacího pobytu. V neděli ráno jsem cestovala přes Londýn a Vídeň domů. Cestování a poznávání je mou radostí i životní motivací, přesto jako nejkrásnější považuji cestu domů…





S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády
S Titanikem za zády

zpět aktuality